Jdi na obsah Jdi na menu

Road Fighter/Rōdo Faitā (1984)

29. 1. 2015

nes-road-fighter-pal.jpgRoad Fighter musí znát každý kdo někdy hrál na Nintendu Entertainment Systém, televizních hrách od vietnamců, či někdo kdo hrál před rokem 2000 videohry. Byl totiž často součástí cartridgí, jež se dodávaly spolu  konzolí, či byl mnohdy součástí výběrů miliarda in jedna a podobně. Hra to byla nesmírně zábavná a to z jednoho prostého důvodu. Při troše cviku jste ji mohli i dohrát, což se u prastarých nintendo her tak často nestávalo. Historie hry Road Fighter totiž začíná už v roce 1984, kdy tahle závodní hra vyšla na MSX a o rok později na NES, ovšem jen v Japonsku. Na ostatních trzích se hra objevila o dost později (na tom evropském teda hodně pozdě), nicméně, je třeba zmínit, že to byla první závodní hra s auty od známé firmy Konami. Vy asi budete znát (pokud znáte) spíš nápis firmy Palcom, ale nic se nebojte, je to de facto Konami v evropě.

V Road Fighter šlo o jednoduchou věc, dojet do cíle dřív, než vám dojde benzín. Což nebylo tak jednoduché, protože hra vám do cesty staví mnoho překážek. Několik typů osobních aut, která se chovají různě, ale při troše cviku víte, že to auto náhle změní směr, či se nebude pohybovat vůbec. Nicméně srážka s osobákem vás ještě nesejme, občas se smyk dá srovnat. Horší je, pokud narazíte do dodávky, to totiž ihned bouchnete a při časovém postihu máte pramalou šanci do cíle dojet, leda že by se jednalo o první level a zbytek byste přejeli bez chyby. Kromě vozového parku vám hra staví do cesty i silniční barikády (okamžitý výbuch), nebo olejové skvrny, které mají podobné účinky jako náraz do osobáku. Naštěstí, ne všechno v téhle hře je parchant a tak tady máme barevně zvýrazněný typ automobilu, který vám doplní palivo, respektive čas. Díky nim pak můžete dorovnat manko, které máte z dosavadní jízdy. Což se celkem hodí. Jinak hra nabízí čtyři levely (verze se liší), přičemž první je cosi jako normální rychlostní silnice, okolí lemují stromy, sem tam nějaká budova. Level druhý je most vedoucí přes neurčitou vodní plochu, jež je asi tak stejně jednoduchý jako level první. Ten pravý hardcore začíná s levelem třetím, což je jízda po pláži, kde jsou cesty skutečně úzké a představují opravdovou výzvu, stejně jako level čtvrtý, tedy cesta lesem. Kromě toho že vám občas okolo nepochopitelně proletí Superman (což je vlastně Konami Man a objeví se když jedete fakt dobře) vás další překvapení nečeká, samozřejmě kromě ovládání. Auto které ovládáte má dvě rychlosti. Jedna je základní a drží se dvou set kilometrů v hodině (konkrétně 196). Když ale zmáčknete butón B, auto se rozjede rychlostí 400 kilometrů v hodině, což je sice super, ale na druhou stranu silnice logicky rychleji ubíhá a vy musíte vynaložit svůj nejlepší řidičský um. Nicméně, bez toho hru nevyhrajete, musíte jet na maximum.

Road Fighter je hra viděná z vrchu a proto v dnešních hráčích probouzí spíše potřebu vrhu, každopádně já nemůžu nezapomenou na hodiny zábavy jež mi hra ve své době poskytla a samozřejmě nadšení a rozzářené oči nad dalším překonaným levelem, nebo když mi poprvé přes obrazovku přelétnul Super (Konami) Man. Ten pocit je totiž k nezaplacení.

80%

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA