Jdi na obsah Jdi na menu

Píseň

8. 4. 2013

Nebe už zčernalo příchází noc 
když do ticha ozvala se píseň. 
Jednoduchý nápěv beze slov 
který nedokáže zahnat tíseň. 

Nepotřebuje to, nač taky? 
V melodii je všechna krása světa. 
Rozezní se klidně nad mraky, 
nebo spadne na zem jak kometa. 

To všechno ona může když chci, 
to já jsem zdroj jejího života. 
Uprostřed lesa v dešti zpívám si, 
nápěvem beze slov hraju si na boha. 

Čerpám z té krásy z okolního světa, 
vnímám a cítím všechno kolem sebe. 
Nebe je plátnem a mysl má paleta 
a přesto do té oblohy nemaluju tebe. 

Natáhnu prst a na nebi kreslím svět. 
Vytvořím si obraz k obrazu svému. 
Roztéká se po obloze, táhne jako med, 
déšť pokorně ustupuje veledílu mému. 

Postupem času když dílo jistě vrcholí 
stává se nebeský svět lepší tomu dole 
a tak kreslím sebe, a vůbec to nebolí 
když z každým tahem měníme si role. 

Píseň se pomalu nad okolím ztrácí 
jen vítr ještě tóny do světa zanáší. 
Svět na nebi se taky už vytrácí, 
když z lesa bezvládné tělo vynáší. 

Usmívá se. 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA