Jdi na obsah Jdi na menu

Dvě strany

18. 1. 2018

Nebe už zčernalo příchází noc
když do ticha ozvala se píseň.
Jednoduchý nápěv beze slov
který nedokáže zahnat tíseň.

Nepotřebuje to, nač taky?
V melodii je všechna krása světa.
Rozezní se klidně nad mraky,
nebo spadne na zem jak kometa.

To všechno ona může když chci,
to já jsem zdroj jejího života.
Uprostřed lesa v dešti zpívám si,
nápěvem beze slov hraju si na boha.

Čerpám z té krásy z okolního světa,
vnímám a cítím všechno kolem sebe.
Nebe je plátnem a mysl má paleta
a přesto do té oblohy nemaluju tebe.

Natáhnu prst a na nebi kreslím svět.
Vytvořím si obraz k obrazu svému.
Roztéká se po obloze, táhne jako med,
déšť pokorně ustupuje veledílu mému.

Postupem času když dílo jistě vrcholí
stává se nebeský svět lepší tomu dole
a tak kreslím sebe, a vůbec to nebolí
když z každým tahem měníme si role.

Píseň se pomalu nad okolím ztrácí
jen vítr ještě tóny do světa zanáší.
Svět na nebi se taky už vytrácí,
když z lesa bezvládné tělo vynáší.

Caelos 2012