Vostrá pohoda
Hodnotit nějak povídkovou knížku je vždycky ošidné, protože ať je autor sebelepší kvalita povídek nikdy není stejná. To však ani tak není problém knížky Vostrá pohoda od Jana Vavřičky, ke které jsem se dostal pro mě potěšujícím způsobem a sice výhrou v literární soutěži, kterou výše zmíněný provozuje na svém webu vanili.cz. Mám ji tedy i s věnováním, gratulací, podpisem a umně nakresleným sluníčkem, takže doufám že Vavřička napíše něco jako novou bibli, abych jeho dílo mohl za těžké prachy zpeněžit a žít si jako pán. Teda větší pán než jsem teď. A já jsem dost velký pán.
Vostrá pohoda je sborníkem třinácti celkem krátkých povídek. Celou knihu přečtete za pár krátkých návštěv na míse. Ano, jsem z těch co největší čtenářské orgie zažívá pří orgiích fekálních a nestydím se za to, jelikož si myslím že je to na čtení místo právě nejlepší. A knížka na záchodě se vždycky hodí. Je totiž samozřejmě z papíru…
Na celé knize mi tak trochu vadil styl jakým je psána. Ne, tím nechci říct že je špatný, vlastně ani nevím co mi na něm vadilo, jen jsem si po celou dobu čtení vždy říkal, že mi něco vadí. Koukám že věta hodná právníka. Nicméně jediné slovo, které mě právě napadá, je naivita. Ono jinak není moc co vytknout, protože povídky jsou značně originální a staví především na překvapivých závěrech a rozuzleních, která jsou někdy až zvrhlá, takže by byly dobré, i kdyby je napsal dysgrafik. Nebo dyslektik? Čert ví, tihle superhrdinové se mi vždycky pletli. A aby v tom nebyl bordel, vezmu to popořadě.
SPOILER POPLACH JAKO PĚTINOHÁ KRÁVA!!!
Když i podle slov autora, jsou povídky v téhle knížce s překvapivým koncem, těžko bych se v jejich popisu spoilerům vyhýbal a hlavně je mi to celkem jedno.
1) Dědictví
2) Tradice
Tahle povídka by měla být pro fanoušky videoher, protože se zabývá podivnou zvyklostí mezi řediteli dvou největších firem zabývajících se vývojem videoher. Jenomže o hrách tady nepadne ani to pověstné hovno, povídka rozebírá tradici, kterou začali už předci nynějších ředitelů a vlastně ani neví proč to dělají. Vždy na narozeniny dostane dotyčný kufřík s následujícím složením: injekce se smrtelnou nemocí a dopis, v němž je zakódována nápověda, jak se z nemoci vysekat. Hlavní hrdina povídky právě narozeniny slaví a tak si vpíchne stříkačku a uhání do svého soukromého lékařského centra. Jediná záchrana je amputace hlavy. Ok, zní to blbě a hlavně neproveditelně, ale povede se to. Víc nebudu prozrazovat, povídka těží z překvapivého závěru a nemůžu prozradit všechno, protože tady je rozuzlení poměrně dost zauzlené. Ale na druhou stranu musím říct, že pro zkušeného čtenáře je tam pár vodítek, z nichž si jde alespoň částečně konec odvodit.
3) Třináct
Jakožto videoherní fanda a odborník uctívající Deus Ex co by nadčasové veledílo a nejlepší hru všech dob, musí se mi třináctka líbit. Ona to totiž není zase nějak překvapivě originální povídka, ale jen taková zběsilá akce s pánem, který má na těle spoustu tuningu a vylepšení, takže nějaké policejní jednotky proti němu mají šanci asi jako vajíčko proti parnímu válci. Nějaký ten překvapivý konec tady je, ale jak píšu, je to především o akci, která je dokonce i relativně brutální. Až tato povídka mě v téhle knize poprvé více zaujala.
4) Dobrovolný dárce
Povídka o panu Týfovi který je bezdomovec. Vágus. Socka. Takový ten, kterého neradi potkáváte venku. Jenže je tady problém, pan Týf nežije v naší době, ale v blízké budoucnosti, kdy mají všichni práci a jsou spokojení, tím pádem je existencí podobných Týfovi opravdu poskrovnu. Mohl by s tím něco udělat, od toho jsou tady přece „centra“, která mu pomůžou. Jenže Týf je stará škola a nechce se mu. Jenže co dělat v prosperující republice, kde jste snad jediným bezdomovcem? A tak to Týf zkusí. Musím říct že na konci povídky je fakt překvapivé rozuzlení, které jsem ani trochu nečekal. A v něm se dozvíte jakto že je naše republika tak bohatá, že půjčuje i jiným státům. Výborná povídka.
5) Pacient
Pacient je taková kratičká vtipná blbinka o psychologovi, ke kterému jednoho dne přijde úplně obyčejný obtloustlý chlápek s žádostí o pomoc. Ta ale není obyčejná. Problém toho chlápka je v tom, že je feťák, normální narkoman. Na tom by ještě nebylo nic až tak podivného, jenže on je závislý na sluncích. Ne na slunci, ale na sluncích, které polyká. A má výčitky svědomí z toho, že kvůli němu zahynuly už celé civilizace. Konec jsem čekal, Pacient má nejméně překvapivý konec ze všech povídek ve Vostré pohodě. Nicméně pro zasmání dobrý.
6) Legenda o jednorožci
Bleh, nemám rád fantasy. Ale přecijen jsem se do téhle povídky pustil a ten závěr, ten je celkem zničující. Ze začátku čiší z povídky taková ta klasická fantasy debilita, jenže pak se to všechno otočí o 180 stupňů a vypadá to jako by si spíš tahle povídka z fantasy jako takového střílela. Každopádně poučení na závěr, lidi jsou svině. V téhle povídce se dočkáme násilí na jednorožcích. Což nám vlastně může být fuk, protože z jednorožců se díky evoluci stali nosorožci a proto už vlastně neexistují. Že jo. Tady mě napadá, že je to začátek násilí na zvířatech, se kterým se v dalších povídkách ještě setkáte. A ano, ani koťátka nebudou ušetřena!!! Úplně teď vidím jak si youtube dalo vylekaně ruku před ústa.
7) Velký den
Tahle velmi krátká povídka je o tom, že když jste neplodní, tak zdechnete. Nic víc, nic míň. Tedy taková svinštější verze Potomků lidí. Já jsem si u toho zase vzpomněl na starší, výborný a u nás téměř neznámý film Z.P.G. (Zero Population Grown).
8) Rodina
Tahle povídka se mi příliš nelíbila, nicméně nemůžu jí upřít nápad, který mi ale nepřijde moc originální a její konec vůbec není těžké předvídat. V podstatě je to o budoucnosti, ve které se běžně užívají jako pomocníci klony lidí, které mají omezenou životnost a proto je musíte „zavřít do ovladače“. Z běžné operace, kterou dělají lidé po celé Zemi běžně takřka denně, se stane docela velký problém, když společně s klonem zmizí děti i manželka. Shodou okolností je majitel a objevitel klonového systému spolužákem hlavního hrdiny a tak se za ním vydá pro pomoc. Bohužel, spolužák není kámoš, ale pěkná svině, vyloží mu karty na stůl a po chvíli hlavní hrdina končí jako po návštěvě diskotéky, tedy po lobotomii, která mu dovolí jen pomáhat s domem a stát se bezvadně fungujícím klonem.
9) Vánoční kapr
Tak tohle je nářez. Fakt výborná mikropovídka o alternativním světě, ve kterém lidi dělají některé věci tak trochu jinak. Třeba vánoční tradice. Je škoda prozrazovat víc, tohle se musí přečíst. Snad jen že dojde na brutální vraždu koťátka (néééééééé!).
10) Skokan
Tak tohle je docela zajímavá povídka. Skupina vědců vyvinula látku která umožní, aby vaše vědomí opustilo tělo a bylo po určitou dobu zcela volné. Může pak skočit do těla jiného a dokonce ho i ovládat. Jenže někomu se to holt nelíbilo a rozhodl se vědce pozabíjet. Bohužel pro zabijáky, jeden z vědců na sebe aplikoval onu látku a stal se vědomím. A začal rozvíjet plán pomsty. Ovládal různé lidi, díky kterým si „vydělával“ peníze, které bude pro svou pomstu potřebovat a mezi tím hledal dokonalé tělo, ve kterém by se usadil natrvalo. Je tady ovšem další věc, celou dobu po něm šli. Celá povídka pak vrcholí spektakulárním koncem, kdy jednotky obklíčí okolí, dostanou protilátku a jediným objektem který protilátku nemá je malý ubohý psík, čili jediný subjekt, do kterého může hlavní hrdina skočit. Při téhle povídce jsem začal uvažovat, že Jan Vavřička nenávidí zvířátka.
11) Šance
Opět akční povídka která sice končí překvapivým závěrem, ale je to asi jako když vám někdo vypráví pohádku, jenže se do příběhu tak zamotá, že to pak musí vyřešit větou: „A ta ..něco.. byla vlastně kouzelná!“ Tohle prostě člověka nasere. Obejme plyšáka a takového vypravěče nebude poslouchat. Tohle samozřejmě není případ téhle povídky, jen jsem chtěl k něčemu přirovnat ten pocit po jejím skončení.
12) Zebry útočí
Jo ty zebry, to jsou hrozné svině. Tahle povídka je hodně zábavná, zvláště když člověk čte, s kým že to má ta armáda co do činění. Název povídky nelže, fakt to jsou zebry. Obyčejné zebry co po přistání začnou žrát trávu a mají všechno u svěrače. Povídka se pak zabývá osudem předsunutého armádního pozorovatele, který tak trochu posere bezpečnostní protokol. Zábavná povídka.
13) Časová brána
Akční lehce cyberpunková povídka, která mě příliš nevzala, čímž ale nechci říct, že je špatná. Je to o nějakém časovém agentovi, hackování, bla bla atd. Jako zakončení knihy je to relativně důstojné.
Takže to by bylo všech třináct povídek z knížky Vostrá pohoda od Jana Vavřičky. Celkové hodnocení je takové, že kniha je nejlepší uprostřed. Rozjezd je dost pomalý, aby se člověk stihl rozkoukat a když by čtení chtěl nechat, přecejen v něm něco hlodá a nutí ho pokračovat dál. Odměnou mu pak bude hodně dobrý prostředek knihy, který pozvolna klesá a klesá, až celá kniha v klidu a míru skončí.
Zapomenout samozřejmě nemůžu ani na povedené ilustrace Petra Šrédla, které vystihují to důležité z povídek a navíc jsou opravdu dost hezké. Byť v takhle malém formátu si je člověk zase až tak neužije.
Za sebe dávám Vostré pohodě na škále od nuly do deseti hodnocení bagr.