Jdi na obsah Jdi na menu

Ministerstvo strachu/Ministry of fear (1944)

26. 6. 2014

 Jako není to vůbec špatný film, tohleto Ministerstvo strachu. Ale hned za začátku mu musím vytknout jednu zcela závažnou věc a to tu, že jsem si myslel že to bude nějaký příběh dle Orwellova majstrštyku 1984, což je samozřejmě moje blbost. Ale nasralo mě to, a to hodně. Na druhou stranu marně pátrám v chatrné paměti, zda v 1984 vůbec nějaké ministerstvo strachu je, z knihy (a potažmo filmu) si pamatuju jen ministerstva pravdy, míru a lásky. S určitostí ovšem vím že byly čtyři. Ale tak proč o tom vůbec píšu, když to s tím má společného asi tolik, jako Babovřesky s Terminátorem, že jo.

Ministerstvo strachu v režii jednoho z nejlepších režisérů němé éry Fritze Langa je taková noirová (ale vůbec tam neprší!) mysteriózní a také špionážní akční detektivka. Kastlíků jak přihrádek na šroubky v dílně šíleného kutila, viďte? Ale je tomu tak, Ministry of Fear spadá do všech těchhle žánrů.

Příběh začíná v ústavu pro choromyslné, který se jmenuje nepamatuju se asylum, za kterého je právě propouštěn po dvou letech hlavní hrdina Stephen Neale (ve výbordelném podání Raye Millanda). Proč tam vlastně seděl, to se dozvíme později, ale ono je asi jasné, že asi těžko kvůli imaginárnímu kamarádovi. Hned jak vyleze branou ven, začnou se ale dít věci. Stephen se rozhodne navštívit charitativní akci nějakých matek, či čeho, kde je to takové nějaké podivné, až jsem v jednu chvíli čekal že snad půjde o horor. Spoilerem však je, že se stal obětí náhody, díky níž si ho spletli s nacistickým špehem, načež se rozjede kolotoč událostí, jež vyvrcholí odhalením celé špionážní sítě v Anglii. Nebo tak nějak. Měl jsem trochu problém s postavami. Hlavní hrdina je samozřejmě nepřehlédnutelný, ovšem v průběhu filmu jsem se trochu ztrácel v tom, kdo je kdo, zvláště když tam zrovna ona postava nebyla, ale pouze se o ní mluvilo. Pak taky scénář, který je tak trochu, jak to říci kulantně, naivní. Léčky jež jsou na hlavního hrdinu straženy jsou totiž až moc přitažené za vlasy, přičemž finální rozuzlení je zase totálně nezamotané a jakoby utnuté. Což je celkem smutné, protože jak režisér, tak herecký ansámbl si poradili s naivním scénářem na výbornou a film je po celou dobu docela napínavý.

Další věc o které se nemůžu nezmínit jsou krásně roztomilé studiové kulisy. Na filmech tohoto data mě především baví to, že exteriéry jsou většinou točeny v interiéru a to dokonce i letecké bombardování, které sice vypadalo jako když děcka střílí petardami co zůstaly po silvestru, ale celé to bylo tak nesmírně kouzelné, až jsem z toho měl psí oči a láskyplně pohladil obrazovku. Na druhou stranu nevím, zda když spadne letecká puma na vetchý starý strom, tak mu urazí jen větev… Ale co už, v moderních filmech máme všechno skoro reálné a jak je to často k hovnu. Výtkou filmu z mé strany může být  hudba. Vlastně ani nevím zda tam nějaká byla nebo nebyla, ale nějak jsem ji nezaznamenal. Jednoduše to hudebně nestálo za nic. Žádné další výtky bych už ale vlastně k ministerstvu strachu neměl takže celkové hodnocení by mělo být pozitivní. Ale ne zase tak moc, protože bych tomuhle dal tak 6,5 z 10, což je si myslím docela adekvátní číslo. Máte-li chuť na zamotanou nosovku, rozhodně vás tenhle film nezklame.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA