Labyrint (2012)
Těžko psát do hororového magazínu, který je logicky určen pro fanoušky žánru, o filmu jako je Labyrint. Labyrint totiž není podle všeobecných měřítek vynikající, ba ani dobrý. Jenomže na druhou stranu je nesmírná škoda vzít jej a zahodit do koše, protože ten malý kousek češství v každém z nás tam je a hlodá. Český hororový film v kinech! Český profesionální horor! No, jenže… On Labyrint vlastně není horor, byť se touto škatulkou pyšní. Vlastně není ani thriller, čert aby věděl čím je. A myslím že kromě čerta ani sám Labyrint neví čím chce vlastně být.
Musím říct, že o Labyrint jsem se nijak zvlášť nezajímal a otřel jsem se o něj poprvé až při hlasování, v němž měli lidé na internetu vybrat plakát k filmu. To že vyhrál zřejmě ten nejhnusnější, to řešit nebudu, ovšem téměř na všech byl takový hlavní slogan filmu: „Lucie Vondráčková tak jak jste ji ještě neviděli.“ Jak píšu, vůbec jsem nevěděl o čem film je a tak jsem očekával nějaké příjemné porno ve stylu „Lucka get dirty“, bohužel nestalo se tak. Ono jasně, dvě spolubydlící jsou docela klišé, za to by nikdo pornooscara nedostal, ale aspoň bychom viděli, jak jsme ještě neviděli. Na druhou stranu, pro mě docela ten slogan celkem i platil, protože naposledy si Lucku Vondráčkovou pamatuju jako moderátorku obskurně hitparádního pořadu pro mladé z devadesátých let Marmeláda, kde jí dělal sidekickera Radek Kuchař. Což je, jak to jen říci, smutné.
K filmu jsem se dostal tak, že jsem onen již zmiňovaný plakát zahlédl ve vývěsce místního kina, neměl co dělat a tak jsem si na něj zašel. Nevím zda to bylo znamení, či špatná reklama, ale v kině jsem byl zcela sám. Ovšem to je bezpředmětné, protože v tom kině nebylo plno tak třicet let. Výhodou toho bylo, že jsem si mohl film náležitě užít, tedy bez chichotajících se puberťaček a tzv. svačinářů, tedy lidí kteří musí po celou dobu filmu šustit papírky od jídla a cpát se jako by to bylo to poslední co na světě udělají. Nebo lépe řečeno krmit se jako prase a srát mě. Usadil jsem se doprostřed sálu jako pán a čekal. Tady musím ovšem zmínit jednu věc a tou je to, že v té době už jsem věděl, že se film zabývá pražským podzemím a legendami, což je pro mne osobně velmi přitažlivé téma, za což může „ábíčko“, kde jsem si coby malé Caelosátko přečetl několikrát poutavý článek se spoustu obrázků právě o pražském podzemí. Z toho plyne důvod proč jsem na film šel a zmiňuji to právě proto, že pokud máte podobnou slabost, je docela dobře možné, že se vám film bude alespoň trochu líbit. Tedy pokud se spokojíte místo podzemí s obyčejným sklepem.
Film začal, a začaly se dít věci. A to prosím takové věci, že jsem si už po chvíli začal připadat jako bych sledoval rumunský umělecký film zabývající se životem člověka trpícího alzheimerem. Začal jsem se totiž už od začátku tak trochu ztrácet, ale došlo mi to zhruba až v polovině filmu. Ono prostě některé načnuté věci, nebo lépe řečeno docela dost scén, postav a mini zápletek prostě ve filmu nemá žádné rozuzlení a tak to na mě celkově působí nedodělaně. Momentálně už vím, respektive slyšel jsem, že film neměl zrovna lehký vývoj, prošel si ve střižně velkou redukcí a to je právě ten kámen úrazu. Teda asi. Nejvíce je tahle „pointová hluchota“ patrná na lince se satanistickou sektou. Ona tam Lucka dochází asi na skupinovou terapii či co, ovšem z několika náznaků je patrné, že ona sekta před ní skrývá své plány a bude nějak zasahovat do hlavního příběhu. Jenže nebude. Jeden satanista bude u ní doma, pak nebude a toť vše. O co jim šlo, kdo, kde, s kým a jak, to se prostě nedozvíme. A to není jediný případ, takových nedokončených, ergo hluchých míst je v Labyrintu spoustu. Ačkoliv pozor! Zrovna teď mě napadlo, že to byl záměr. Což by sice bylo originální, ale filmově naprosto nefunkční. Co tím myslím? Film se jmenuje Labyrint, neboli česky bludiště. To se samozřejmě vyznačuje spletitou sítí cest, nebo chodeb, ze kterých existuje jen jedna správná cesta ven, zbytek je slepý. Možná proto má film tolik nedokončených věcí, stejně jako ve skutečném labyrintu. Velká myšlenka? Ani ne, nicméně souhlasilo by to. Bohužel je to ale zřejmě tím, že mimo střihu u Labyrintu totálně selhala dramaturgie. Mně osobně s odstupem času film připadá notně nesrozumitelný a špatně sestavený. Někde jsem slyšel, že je to prý špatným scénářem, ale tomu se mi nechce věřit, poněvadž ani ten sebevětší diletant by nenapsal nic tak nedokončeného. Podle mé přísně logické dedukce je to tedy střih a dramaturg, co hlavně selhalo, být to jinak, mohl to být relativně zábavný český thriller, jakoby vypadnuvší z televizní produkce.
O co že ve filmu jde? Neberte mě úplně za slovo, ale je to zhruba takhle. Lucka Vondráčková bydlí v jednom pražském bytě s exotickou spolubydlící tmavé pleti. Pobíhají tam v kalhotkách a tak, prima holky. Lucka taky pracuje u jednoho mimozemského prodejce elektroniky no a k tomu se snaží točit dokument o čemsi, co mi zůstává utajeno, protože jsem to nějak nepobral. Ale je to samozřejmě o záhadách, jak jinak. A tak se tam chodí, mluví, nacházejí se tajemné symboly a kamenné desky v kontejneru na odpadky až na to konečně Lucka přijde. U nich v domě je ve sklepě černá díra! Což není všechno, taky má za kamaráda úchyla, který u sebe pořádá dýchánky a to i naproti tomu, že si o něm všichni myslí že je úchyl. A tady opět vyvstává jedna nezodpovězená otázka, proč je úchyl? Co sakra udělal? Ono to zase zůstane utajeno, překvapivě. Samozřejmě že v příběhu to hraje svou roli a to kvůli podezření, protože když je úchyl nablízku, tak je podezřelý ať se stane cokoli. Nicméně na stranu druhou, je úchyl asi nejrozumněji jednající postavou, chová se celkem normálně a to i ve vypjatých situacích u konce filmu, které jsou dokonce tak vypjaté, až si přejete ať se objeví zombie horník a umlátí všechny ty žvanily krumpáčem. Jo, to by byla aspoň sranda. Když už jsem u toho, příznivci krve, usekaných končetin a rozšlápnutých očních bulv mohou v klidu zůstat sedět. Nic z toho si v Labyrintu neužijete, je to docela hodný film. Takže Lucie tedy pátrá všemožnými, často ale úplně nemožnými metodami, co že se to vlastně skrývá u nich v tom sklepě. Třeba v našem sklepě se často skrývali bezdomovci, ale ti v Praze zřejmě ve sklepech nebydlí. Domluví se tedy s úchylem, exotickou spolubydlící a svým přítelem, že půjdou do sklepa, kde chtějí prolézt dírou vedoucí do podzemí, kterou odkryli dělníci. Samozřejmě že pokud se ve starém domě v Praze něco takového odkryje, měli by to prozkoumat přinejmenším památkáři, ale zlý kapitalistický podnikatel se rozhodne to zatajit a zalít betonem. A tuto operaci chce samozřejmě provést co nejrychleji a proto musí naše partička spěchat. A jde se do podzemí. To vypadá tak, že jsou to krásně a čistě vybetonované chodby ve kterých se dokonce svítí, ale tak, že nejde vidět zdroj světla, aby to působilo starodávně. Což samozřejmě vůbec nepůsobí a vy si říkáte, kdy už narazí na nějaké dobové chodby a minimálně na alchymistickou laboratoř z dob Rudolfa II. Jenže ono prostě nic, zhola nic. Je to jen skupinka lidí, která se chová jako v každém druhém dokumentárně hororovém snímku. Musíme se odsud dostat! Co to bylo? Kdo použil můj pesar? O takové ty klasicky klišoidní otázky není nouze. Ono se není co divit, chtějí se přece vrátit než je beton uvězní ve sklepení navždy. Což by stejně nebyl takový problém, vzhledem k tomu jako ono tajemné sklepení vypadá, člověk by čekal, že tam každou chvíli narazí na kóji plnou zavařenin a o jídlo nebude nouze. Jenže v té době se taky odtajní hlavní záporák filmu a věci naberou nečekaný spád! Tedy, on zase tak nečekaný není, protože už dávno předtím lze z jedné scény vyčíst, že s onou osobou nebude všechno tak jak má být. O koho se jedná vám samozřejmě nemohu prozradit, jelikož bych vás ochudil o spektakulární konec a tak to nechám nedokončené, stejně jako polovina věcí ve filmu Labyrint.
Z toho co jsem zatím napsal to vyznívá, že je Labyrint největší hloupost v dějinách o což mi ale nešlo. Nechtěl jsem ho takhle zadusit. Jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, nejsem schopen najít pozitivum, které by stálo za zmínku, takže jediné pozitivní na filmu zůstává snaha, snaha o český horor. Konečný verdikt je teda takový:
Pokud čekáte defloraci některé z hereček, nedočkáte se. Pokud čekáte pražské legendy, nedočkáte se. Taky se nedočkáte autentických záběrů podzemí, v podstatě se nedočkáte ničeho co byste čekat mohli. Labyrint je jen nenápadným filmem, který si hraje na něco co není.
Recenze vyšla v hororovém e-magazínu Howard, kde jsem redaktorem, konkrétně v čísle 6, které si můžete přečíst/stáhnout tady.