Jdi na obsah Jdi na menu

Křest knihy 66+6 hororů ve sto slovech

26. 6. 2014

 Když jsem se dozvěděl o příležitosti pokřtít knihu, protože byla křtěna na Slovensku (konkrétně Slavcon, Bratislava), sobecky jsem se ji chopil. Za prvé jsem nikdy nic nekřtil (sám taky nejsem) a za druhé jsem si samozřejmě taky chtěl trochu ztopořit svoje ego. Domluvil jsem si tedy termín v Těšínském klubu Dziupla a těšil se. Připravil jsem si taky nějaký ten pokec o časopise Howard a samozřejmě taky o vzniku 66+6 hororů ve sto slovech a další plky.

Co čert nechtěl, ten večer kdy měl proběhnout křest, jsem byl také pozván na oslavu narozenin, ale řekl jsem si že to zvládnu. Nemusím přece chlastat jak splašený. Nakonec mi to kapánek nevyšlo, když ona ta košer slovenská borovička byla fakt dobrá. Každopádně nebyl jsem opilý tak, abych neoplýval svým přirozeným šarmem (který ale vidím jen já). Po příjezdu vlakem jsem chvátal do Dziuple, dal si kofolu, abych se vzpamatoval, načež jsem si dal pivo, abych se nevzpamatoval zase moc. A čekal na první návštěvníky. Zapomněl jsem ovšem na jednu věc, udělal jsem kardinální chybu, že se datum akce zároveň krylo s hokejem (mistrovství světa), takže pár lidí nepřišlo, protože „sorry, vytuhnul jsem u hokeje“. Na druhou stranu to ovšem byla výhoda, protože se křtu účastnily téměř výhradně ženy. Mladé a krásné.

Když už jsme byli zřejmě všichni, začal jsem svůj výstup představením Howarda, měl jsem to pěkně nepřipravené, ale na druhou stranu jsem měl vytisknuté obálky, nad kterými se bylo možné rozplývat. Ovšem černobíle, došla barva. Po krátkém úvodníku jsme tedy přešli k samotnému křtu. Fásli jsme krásný plechový kyblíček, já vytáhnul bohemku a konečně prozradil jméno křitele, respektive křtitelky, jíž byla moje Terezka. Což bylo předem domluveno a schváleno Honzou Vojtíškem, editorem knihy. Původně jsem chtěl aby knihu pokřtil horror maestro z Karviné, režisér Lukáš Bulava, který souhlasil, ale nakonec to bohužel nestihl, protože se vrátil domů pozdě, když byl na turné s Dog Eat Dog (či co to s nima dělal). Přítelkyně byla překvapená, nebo to alespoň dobře hrála, takže šla za mnou na pódium, za asistence vedení Dziupli se ji podařilo otevřít šampaňské a naši knížečku hezky polila tak, aby se polila jen obálka a nepoškodil se vnitřek. Jelikož nejsme barbaři a neničíme knihy, že jo. O křtěnou knihu byl nakonec zájem, takže si i přes svou politost našla majitelku. Ostatní účastníci se také stali hrdými majitel (kami) knížky a navíc, dostaly šampus zadarmo. A já se mohl pustit do podepisování a psaní neoriginálních věnování, které mou opilostí snad i originální byly.

Celkově jsem s křestem spokojen, byť nepřišlo spoustu lidí, kteří účast přislíbili. Clá akce byla aspoň komorní, přátelská a ke spokojenosti všech.

A navíc má knížka krásnou kmotru.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA